Jdi na obsah Jdi na menu
 


ostatníDie Happy vydali páté album

12.11.

DIE HAPPY: No Nuts No Glory

DIE HAPPY: No Nuts No Glory

Jen něco málo přes rok trvalo německým Die Happy v čele s Češkou Martou Jandovou, aby představili své další album. Studiová deska s pořadovým číslem pět vyšla koncem října a nese název No Nuts No Glory.

Zanedlouho kapela vyrukuje s již druhým singlem z desky: nástupcem pilotního Wanna Be Your Girl se stane skladba The Ordinary Song.

Při příležitosti vydání desky se Die Happy rozjedou na měsíční koncertní turné, které zasáhne kromě Německa také Švýcarsko.
Relativně blízko k Česku bude skupina koncertovat kupříkladu v Drážďanech (14. prosince), Lipsku (15. prosince), nebo Mnichově (20. prosince)

Tracklist:
Addictive
Wanna Be Your Girl
Hello
None Of Your Business
Cherry Girl
Attitude
The Ordinary Song
Whatever
You Cry
Extraordinary Me
Gimme Gimme
Black Painted Heaven

Die Happy: The Weight Of The Circumstances

19.9.2003
BMG (45:42)

The Weight Of The Circumstances

Už na loňském třetím albu Beautiful Morning (ano, třetím - nezapomínejme na někdejší v Čechách vydaný debut Dirty Flowers z roku 1997!) laškovali Die Happy s popem daleko nepokrytěji, než na průlomovém počinu Supersonic Speed. A nikomu to nevadilo, protože není pop jako pop. Ten v podání Češky Marty Jandové (hlasově neustále roste a na téhle desce doslova exceluje, třebaže částečně rezignovala na dřívější až urputnou dravost a značně omezila svůj expresivní řev, byť na něj rozhodně nezanevřela) a "její" německé kapely se pohybuje v náležitě bigbítových maskáčích a nese punc té nejvyšší jakkosti. Nové písničky mají definitivně takřka dokonalou výstavbu, zvuk a celkovou produkci, a přitom nejde jen o vnějškově efektní laciné spotřební zboží. A je celkem jedno, jestli disponují takticky optimální rovnováhou mezi ostrými slokami a snadno zapamatovatelnými "davovými" refrény (Big Boy, Good Friend, Standing Strong), anebo naopak mají refrén sice chytlavý, leč na rozdíl od uvolněných verzí patřičně nabroušený (Everyday's A Weekend, Mannequin). Tomuhle se opravdu dá říkat "masový tvrdý pop", aniž by to znělo jako urážka. Lhostejno, zda v tom cítíte inspiraci dřívějším crossoverem nebo - třeba v případě Your Soul Is A Pilot naprosto neoddiskutovatelně - americkým nu-metalem. I to je přece pop music... A kdo pořád ještě nevěří, že i Die Happy zvládnou skutečný popík, nechť si pustí track č. 4, nasládlou baladu Slow Day. Na druhé straně však kdo nevěří, že soubor už si nechce tykat s pořádným nářezem, činí dobře: ostatně hned otvírák Také You On A Ride nebo výbušná skladba Get Up, připomínající vysokotlaký ventil těsně před utržením, nepřipraveného posluchače doslova srazí do kolen.


Mimochodem, stále čekám, kdy si nějaký zdejší recenzent povšimne nejen hudebních kvalit Die Happy, ale také jejich vůbec ne nezajímavých textů.

Body: ***** 5 z 10
(hodnocení časopisu Rock&Pop)

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/09

Autor: Petr Korál

ostatníDie Happy: Beautiful Morning

7.7.2002
BMG (48:00)

Beautiful Morning
Hned na úvod svého třetího (o tom prvním, vydaném tady v Čechách, však ví málokdo) alba vypálí němečtí Die Happy přímo tříštivou střelu jménem Paralyzed. Kuš, čerchmanti, takhle člověka vyděsit! Copak takhle se chová hitparádová hvězda? Takhle chcete prodat desku? Hm... ale ona jde v Německu přes pulty opravdu v množství zatraceně větším než malém! Proč něco takového není možné u nás? A pak že jsou Germáni hloupý, nekulturní národ...

Pravda, ne celé album je takový nehorázný nářez jako Paralyzed a několik dalších skladeb, v nichž jako struhadlo drsná kytara ještě zhutňuje už tak syrový a valivý rytmický spodek a elektrizující atmosféru krájí svým břitvovitě ostrým projevem zpěvačka Marta Jandová. Ve srovnání s loňským dílkem Supersonic Speed obsahuje Beautiful Morning větší porci uvolněných popových (či spíše poprockových) písní. Jenže jak popových! Za takový vynalézavý a všestranně moderně působící inteligentní 'popík' bych dal recenzentskou ruku do ohně i před nejvyšším soudem kritiků, na mou duši.

Nicméně i tam, kde Die Happy hučí v dravých, téměř hardcore/crossoverových bystřinách (aby nedošlo k mýlce: pořád je to docela často) vyhloubených skupinami typu Guano Apes apod., je jejich bigboš pořád především náramně dobrá písnička. Písnička, která má hlavu a patu a nezapomíná na to možná nejdůležitější - silnou melodii a náladu. To nemůže zakrýt ani sebenápaditější práce se zvukem, jenž je tentokrát opravdu hodně inovativní a decentně využívá i těch nejaktuálnějších 'programovacích' trendů. Další posun oproti Supersonic Speed je v celkové rozpracovanosti, resp. dotaženosti dílčích skladatelských, aranžerských a jiných nápadů a také v ještě větší hlasové vybroušenosti front(wo)manky Die Happy.

Petře J., na svou dceru můžeš být hrdý. Je to šikovná holka.




Body: ***** *** 8 ze 7
(hodnocení časopisu &musiQ)

Psáno pro: &musiQ 2002/07

Autor: Petr Korál